Pětidenní Bohemia
Téměř 1800 závodníků z 27 zemí zamířilo do Lužických hor.
Pět etap ze dvou různých shromaždišť postupně nabíralo na
náročnosti. První etapa (klasika) byla nejběhavější a v mé kategorii
jsme se jen tak lehce dotýkali prvních údolíček a srázů. Druhá etapa
(krátká) již byla náročnou prověrkou vymotání se ve spleti údolí,
údolíček, srázků a skal v Čertových dírách. Třetí etapu (klasika)
těm z nás, kteří běháme s brýlemi značně znechutil déšť, který
samozřejmě nejvíc padal v době, kdy bylo potřeba co nejpozorněji číst
mapu. Ve čtvrté etapě (krátká) zůstalo údolí a údolíček jako ve
druhé etapě, ale přibylo ještě víc srázků a skal. Skály sice nebyly
třicetimetrové skalní masivy, jak je známe třeba z Českého ráje, ale
ono úplně stačilo hluboké údolí s pětimetrovými skálami a stovkami
menších srázů a kamenů. Závěrečnou etapu (klasika) ztížilo vedro
najíždějící do České republiky. Byla nejdelší s největším
převýšením s nutností stálého soustředění od údolí k údolí a od
srázu ke srázu.
Organizačně jsou pětidenní jednou z nejlépe zajištěných a vychytaných
akcí (také to byl již 21. ročník). Účast asi 40% zahraničních
účastníků přidala závodům na atraktivitě, Lužické hory v okolí
Kytlice zajistily velice kvalitní terény.
Závěrečné shrnutí: v podstatě samé plusy. Škoda jen, že účast TTR
byla mizivá (kde jsou ty doby, kdy nám jihlaváci záviděli velikou
oddílovou společensko sportovní akci…).