Kalevan Rastin talvikuntorastit

Protože jsem letos úplně zapomněl na ročenku, napíšu vám z Finska alespoň krátký článek.

Možná za to mohlo Tříkrálové kritérium, které mi připomnělo orientační běh. Nebo to, že mám teď poměrně dost volného času, poněvadž jsem už téměř nadobro přestal navštěvovat místní univerzitu. Nejspíš za to však mohla náhoda, když jsem zavítal na stránky učitele kurzu, který jsem tu absolvoval, dočetl se až k sekci hobbies a tam u položky orienteering našel link na stránky místního klubu. Na stránkách na mě čekalo překvapení, jsou totiž pouze ve finštině. Protože po třech měsících intenzivní výuky finštiny umím pozdravit, představit se a poděkovat, musel jsem sáhnout po translatoru, s jehož pomocí jsem se dostal alespoň k relevantnímu kontaktu. E-mail dal e-mail a já se tak po pěti měsících poznávání, cestování a pití suomi vodky přihlásil na severský tréninkový závod.
.{align:justify}

 Jednalo se o závod ve městě a já se jako zkušený běžec přihlásil do hlavní kategorie, která měřila 6.7 km (převýšení nevím, ale bylo to plus mínus nic moc). Protože start byl mezi pátou a šestou večer, bylo mi doporučeno, abych si vzal čelovku. Tak jsem si sehnal čelovku a zapomněl doma buzolu. Ale co, kdo by ji ve městě potřeboval… Hlavní organizátor ze mě byl docela zmatený, byl jsem tam jediný mezi samými Finy a on neuměl moc dobře anglicky. Ok, nemusíme si teda popovídat, ale když mi dal do ruky jakousi kartu a že můžu jít, tak jsem nevěděl. Naštěstí tam byli kolem další závodníci a ti se mě ujali. Šlo jenom o to, že místo čipu má člověk v ruce malou kartu, která u kontroly zapadne do krabičky (možná to znáte). Přijde mi, že to je jakýsi starší systém, zaprvé je to s chipem jednodušší a hlavně to tady na kontrole nic nedělá, žádný blikátko ani zvuk. Startovka žádná nebyla, každý si vystartoval kdy chtěl. Co mně ale přišlo zvláštní, mapu jsem si mohl vzít hned a vystartovat až později, takže si někteří mapu jseště před startem řádně prostudovali. Já o první místo neběžel (nechtěl jsem se hned při prvním závodě moc vytahovat), rozmyslel jsem si tak jenom postup na jedničku, zeptal se, kde je sever, a vyrazil.
.{align:justify}

Závod byl v podstatě jako sedmi-kilometrový noční městský sprint. Běhalo se výhradně po chodnících a cestách, takže velký obíhačky, protože všude je tolik sněhu, že to jinak nešlo. Den před tím celý den sněžilo, silničáři tu ale naštěstí nikdy nespí, většina cest byla odhrnutá a běželo se dobře. Ani mapově mi to nepřišlo nijak těžký, takže typický běžák.
.{align:justify}

A jak jsem dopadl? Se závodem jsem byl spokojený, líbil se mi. A i když jsem byl ve výsledcích dost dole, poslední jsem nebyl. Jen pro zajímavost, běžel jsem to sedm a půl na kilák a na vítěze ztratil čtrnáct minut. Jenže jestli jsem chlapíkovi dobře rozumněl, tak vítěz je v reprezentačním béčku Finska. A čtrnáct minut na finskýho reproše? Co to je… Takže jestli bude přát počasí (limit k uskutečnění závodu je –15 °C), příští čtvrtek znovu na start.
.{align:justify}

Jakub Jirásek (8601), 4. 2. 2011

Štítky: závody zahraničí Finsko

Komentáře

Napsat komentář

Jméno
Text příspěvku