1.Liga Vysočiny

aneb Jak se vyšachovat na nejlehčí kontrole 

--

Chrásťáci si pro nás připravili závod, který obsadil TOP v mnoha kategoriích - alespoň pro mě.

 

    Tak třeba jsem v životě neviděla tolik závodníků na Lize Vysočiny. Jak mi bylo vysvětleno, smíchali nás s nejpočetnější oblastí v republice. A bylo to znát. Normálně když projdu shromaždištěm, tak potkám spoustu známých, skoro s každým se zdravím. Tady byla hromada “cizích” lidí, a tak jsem se místo obvyklého pokecu věnovala duchaobohacující četbě. Což bylo potřeba, jelikož jsem po absolvování odprezentování oddílu opravdu potřebovala ducha povzbudit. 

Děkuji tímto panu Orálkovi, že celé ty roky bez řečí (na rozdíl ode mě) snášel každotýdenní martýrium prezentace. Moc lidí na malém prostoru vytvoří neuvěřitelný chumel zmatku, ve kterém nikdo netuší, jestli stojí správně. Slibuji, že to zkusím nějaký čas taky vydržet!

Ale konec četby, pádím do lesa, kam jsem se po dlouhém půstu těšila (a taky po tom, co mě na parkovišti šikanovalo nějaký mimino a furt mi něco bralo a ožužlalo mi mobil). Cesta na start utekla jako nic, že jsme stihly s paní Orálkovou a Lenkou Palátovic probrat rodinné přírůstky a se Zuzkou Čechovou válečná zranění. Po dlouhém nicnedělání jsem na sebe neměla žádná očekávání, a to se to běželo. Na 1. kontrolu opatrně, pohlídat si to, než se skamarádím s mapou. Pod nohama docela bordel, jak bylo avizováno (ostružiny, popadaný stromy). Ale jde to a šlapu dál. Á čtvrtá kontrola, dost jednoduchá, hned u velké cesty, vlastně mezi dvěma cestami. Žádný problém s držením směru, přesně vím, kde jsem. A pak to přišlo. Podle popisku hledám jámu, makám na směr, podle mýtiny je to dávačka. Když dorazím do prohlubně, kde mi do očí svítí žlutý lísteček s kódem mojí kontroly, moc neváhám a usuzuji, že kontrolu buď někdo sebral, anebo ji tam zapomněli dát. To je přece jasný, co jiného by tam ten lístek dělal??!! Ostatní myšlenky házím za hlavu a soustředím se na další postup zeleným úsekem mapy, kde chybuju, tak jako vždycky v zeleném. Zbytek závodu mi docela jde, i když ke konci fyzicky vadnu.

V cíli mě, bohužel, nečeká zasloužený výsledek. Jsem totiž jediná, kdo našel ten mizerný lístek a ne kontrolu 121, která se nacházela o 20 metrů vedle místa, kde byl onen lístek. Po závodě jsme to ještě byli omrknout a fakt jsem neměla vlčí mlhu. Já kontrolu hledala u kupky na jižní hraně kolečka (To je moje blbost, u kupky holt bývá i prohlubeň.), ale co tam himbajs dělal ten lístek a hlavně proč vůbec nebyl u té kontroly v jámě??? Nějaký šotek si ze mě udělal dobrý den! Ale já mu to nedaruju. Závod mě potěšil, protože jsem zjistila, že mezi mladou mízou v naší kategorii ještě nepatřím do starého železa, a když mi nebudou soupeři přepíchávat lístečky, mohl by se zadařit i nějaký ten lepší výsledek Všem závodníkům gratuluju k príma výsledkům!

Až budete mít někdy pozávodní splín, doporučuji návštěvu Ležáků. Co je zmastěná kontrola oproti nepochopitelnému záchvatu vzteku či nechutnému exemplárnímu potrestání obyčejných lidí posedlými nácky.

Ahoj v Chotěboři!!!

Lenka Křížová (8551), 4. 4. 2011

Štítky: závody Liga Vysočiny

Komentáře

Napsat komentář

Jméno
Text příspěvku